Pokud sledujete mé recenze delší dobu, tak jistě máte představu o mém názoru na free-to-play hry. A Clash of Clans jsem dokonce vždy používal jako archetyp toho, co na mobilních hrách nemám rád – čekání a fakt, že kdo platí, má navrch. To je něco, co si takové hry nesou už od svých pradědečků z prohlížečových strategií typu Travian. Tvůrci několika z nejpopulárnějších free-to-play her ale v posledních dnech udělali velký rozruch a my se nyní podíváme na to, co za ním stojí.

Clash Royale – videorecenze

Překvapení

Dvě věže, hrad a rychle umírající jednotky. To je nová strategie od tvůrců Clash of Clans. A je úplně jiná, než bych osobně čekal. Vůbec tu nenajdete stavění hradu, nekonečné ťukání na budovy a tupé zírání na obrazovku, protože nemáte co dělat. CoC nechci shazovat, vím, že hra má i své jisté kvality (alespoň oproti jiným čekacím strategiím), ale já jsem takovou hru nikdy nedokázal hrát. U titulu Clash Royale mám zcela opačný pocit.

Jádrem hratelnosti jsou totiž jen a pouze souboje, okolo kterých se točí sbírání karet, postupování po úrovních a soupeření s dalšími hráči. Autoři celkem chytře odtušili, co v poslední době letí – duely. A to především chytré duely, při kterých je třeba přemýšlet a taktizovat. I tady se vám samozřejmě stane, že vás hra spojí s hráčem na vyšší úrovni, čímž se vše značně ztíží, ale i tak vám říkám, že je možné vyhrát, jak se mi to už mnohokrát povedlo.

Strategie

Herní pole je dané a nic s ním neuděláte, akorát podle úrovně zvyšujete útok věží a jejich životy. A jsem upřímně rád, že je to pole neměnné. Můžete se tak plně soustředit na souboje, které spočívají v umisťování jednotek na herní plochu. Nezáleží na tom, že jednoty už dále neovládáte – i tím se ukáže vaše schopnost taktizovat. A nemyslete si, že by nehrálo roli, kam a kdy jednotku umístíte. Asi prvním pravidlem, které vám dojde bude, že nemá smysl vykládat jednotky po jedné, ale vždy počkat, až jich budete moci poslat více najednou.

Také hraje roli, zda velký obr jde jako první, schytává rány a za ním se schovávají slabí lučištníci. Vždy vás dokáže něco překvapit a vždy existuje řada strategií, které můžete zvolit. Můžete odvést pozornost a nepřítele udolat hozenými skřety v sudu nebo stavět budovy produkující jednotky a tím držet frontu neustále živou, či třeba spoléhat na několik silných jednotek – nebo naopak na nekonečnou armádu kostlivců.

Nakonec to čekání

Jednotky sbíráte ve formě karet, v klanech si je můžete vyměňovat, získáváte je za vítězství nebo si za peníze kupujete velké balíčky. Určitě vám bude trvat, než všechny karty získáte, případně než je dostanete na použitelnou úroveň. Je tu takový ten prvek, kdy pro vylepšení karty potřebujete třeba deset karet stejného druhu. A nějaké peníze. Stále se však bavíme o free-to-play titulu a musíme počítat s nějakým omezením. To se na první pohled zdá minimální.

Nikdo vás neodrazuje od hraní a není tu energie. Můžete si skutečně válčit dle libosti, měnit strategie, upravovat taktiky a užívat si souboje. Jenže odměnu za výhru získáváte v podobě truhel, které se otevírají čekáním. Na základní bednu čekáte 3 hodiny, na zlatou 8 a na kouzelnou 12. Můžete hrát dál, ale nezískáte za to peníze ani zkušenosti, akorát budete postupovat v aréně nahoru. Tím bude hra stále těžší a těžší, ale váš balíček se nijak vylepšovat nebude. A v tom je právě ten problém. Pokud budete hrát bez placení až příliš aktivně, tak se brzy dostanete do situace, kdy si prostě neškrtnete.

Závěr

Na první dobrou je to jedna z nejlepších free-to-play her, co jsem měl možnost hrát. Po nějaké době už z tohoto tvrzení raději ustoupím a budu říkat, že mě souboje opravdu baví, nabízí spoustu možností taktiky a jsou opravdu rychlé a zábavné. Jenže smysl bojovat klesá, když si uvědomíte, že za to nic nedostáváte a akorát se sunete mezi výrazně zvýhodněné protivníky. Zase je hra perfektně zpracovaná, má skvělou grafiku, vtipné zvuky i popisky, ale to čekání vás bude trápit. Pokud si chcete zahrát párkrát denně, tak ji ale musím rozhodně doporučit – už teď má navíc silnou komunitu.