Když se dívám na naše minulé recenze, nějak postrádám zastoupení skutečných 3D stříleček. Je pravdou, že tento tradiční žánr (na konzolích a počítačích patří k nejprodávanějším) se na telefony tolik nehodí. Problémem je samozřejmě nepohodlné ovládání. Přesto bychom dovedli najít celou řadu povedených titulů. Třeba ten dnešní nabízí opravdu vydatnou porci zábavy a spoustu možností.

Hero Hunters – videorecenze

Život vojáka

Vítejte ve futuristickém světě, kde se musíte postavit proradnému všivákovi Kurtzovi a jeho po zuby ozbrojené armádě. Přestože vás hra čas od času zastaví kvůli nějakému dialogu, ani tentokrát nečekejte válečný příběh či dokonce poutavý thriller. Jediným smyslem je postup vpřed a zabíjení protivníků, kteří jsou samozřejmě v převaze. Naštěstí máte v týmu hned několik spolubojovníků, jejichž řady se také budou rozrůstat.

Více než běžnou akční hru připomíná titul střelnici. S postavami se můžete hýbat akorát mezi úkryty a vaším úkolem je pouze míření a střílení. To samo o sobě není špatné a kompenzuje to nepohodlnost ovládání na displeji. Svou statičnost hra nahrazuje vybíráním hrdinů – kdykoliv se můžete přepnout do jiné postavy v týmu a střílet za ni. Ostatní spolubojovníky zatím převezme umělá inteligence.

Epicky krátké

Příběhové mise jsou vyloženě krátké, každou z nich dohrajete v řádu minut. To trochu kazí epické pojetí titulu. Obtížnost však rychle roste a vy se musíte vypořádat se stále těžšími protivníky. Více než zručnost však budete potřebovat nové hrdiny a vylepšovat ty stávající. Na rovinu si řekněme, že přesná střelba je pouze polovinou úspěchu. Držet se hrou krok ale paradoxně není žádný velký problém – snad jen zamrzí, že vylepšování není více automatizované.

Třeba zkušenostní body získáváte v balíčcích, díky čemuž kupříkladu můžete nově odemknutého hrdinu dostat na úroveň zbytku týmu, ale zároveň to znamená, že mezi každou misí strávíte spoustu času mikro-managementem týmu. Určitě však musím ocenit, že jednotlivé postavy jsou naprosto odlišné a v žádném případě se vám nebudou plést. Nejen svým vzhledem, ale také schopnostmi a ovládáním.

Komplikovaná správa

Vedle kampaně se můžete pustit třeba i do online bitev, na které ale není kladen takový důraz. Možná i proto, že většinu vašeho týmu řídí automatika. V takovém případě nemusí být zážitek zcela vyrovnaný. Umělá inteligence je navíc většinou výrazně horší než vy. Mušku má sice přesnou, ale snadno se nechá zabít. Rozhodně se však nemusíte bát, že by hra nenabízela dostatek obsahu – herních módů je zde přehršel.

Celý titul ostatně působí přebujele, za což podle mého může extenzivní free-to-play model. Ten je tak komplikovaný a pevně srostlý se hrou, že by bez něj vůbec nefungovala. Dalo by se říci, že základem je energie (dnes stále vzácnější), která vám nedovolí hrát hodiny v kuse. Důležité je také vylepšování hrdinů, jenž spoléhá na peníze i nalezené předměty nebo postupné odemykání hrdinů nových. Kvůli konkrétním předmětům tak budete dokola hrát úrovně, dokud se na vás neusměje štěstí a kýžený dílek nezískáte. Na druhou stranu si zahrajete i bez placení, ale určitě se nedostanete ke všem hrdinům a na vyšší multiplayerovou ligu také zapomeňte.

Závěr

Hero Hunters není titulem, který by znamenal renesanci stříleček na telefonech, a trpí stejnými neduhy jako konkurence. Nabízí však zábavnou hratelnost, která stojí především na variabilních hrdinech. Právě jejich kombinace a přepínání vás u hraní udrží. Multiplayer je fajn, ale není tak dynamický jako kampaň, která se ale začne brzy výrazně opakovat. Největším otazníkem je pak opravdu komplikovaný free-to-play systém a zbytečně přebujelá správa týmu.