Pátek třináctého v první polovině tohoto měsíce jsem sice prošvihl, ale stejně mám radost, že vás mohu uvítat u dnešní recenze. V ní nás čeká opravdu vydatný hororový zážitek. Překvapivě nepůjde o nějaký lekací horor, ale vcelku rychlou multiplayerovou zábavu.

Identity V – videorecenze

Nerozhodná hra

Hra začíná velmi zvláštně, což velmi brzy pochopíte. Začíná totiž jako příběhová adventura, ve které procházíte starou a opuštěnou vilu. Jste vyhořelým spisovatelem a soukromým očkem na až moc volné noze. Zlom však přijde ve chvíli, kdy dostanete zakázku – najděte ztracenou dceru. Přestanete se upíjet k smrti a vyrážíte do akce. Jak by se dalo čekat, s případem máte více společného, než zprvu tušíte.

Rozjezd je opravdu silně příběhový, hlavní postava je zajímavá, ale čím dál tím víc vám bude jasné, že ono pročítání nalezených stránek deníků a dávání dohromady útržků paměti nebude tou skutečnou hrou. De facto by se dalo říci, že jste v tutoriálu, který je poměrně dlouhý a hraje se úplně jinak než zbytek hry. Jakmile tedy dojde k přechodu, může vás změna zaskočit a možná i zamrzet. A teď se konečně pojďme podívat, čím tedy hra skutečně je.

Na honěnou

Příběh se točí okolo prazvláštní hry, ve které čtyři bezbranní lidé utíkají děsivé příšeře. Titul připomíná klasické hororové kousky z prostředí výchovných zařízení. Jste zavřeni v areálu továrny s vraždícím maniakem, který vás dvěma ranami skolí, přiváže na křeslo a pošle mimo hru. Přitom se snažíte dešifrovat několik strojů rozmístěných po mapě, abyste zjistili heslo od brány. O život bojujete do poslední chvíle. Během otevírání brány jste totiž nejzranitelnější.

Hráči se tedy rozdělí na dvě strany. Ty jsou nevyvážené a jestli chtějí přeživší vyhrát, musí spolupracovat. Pátým hráčem je sám lovec, který ostatní chytá. Pokud zlikviduje více hráčů, než kolik jich uteče, vyhrává. Je nutné dodat, že je zábava hrát za obě strany, avšak jde o zcela jiný zážitek. K mému překvapení ale výrazně větší množství hráčů volí stranu přeživších, takže pokud se připojíte jako lovec, většinou najdete protihráče okamžitě.

Rozmanitý ansámbl

Velkou motivací k dalšími hraní je odemykání nového obsahu. Tím jsou především nové postavy. Odemknout si můžete i několik lovců, ale mnohem snazší je to u přeživších. Každý má navíc zcela jiné schopnosti a dovede zásadně ovlivnit hru. Osobně mne bavilo hrát za zahradnici, která může ničit důležitá křesla a být lovcovi skutečnou osinou v zadku. U každé z postav si navíc odemykáte nové vzhledy a doplňky. Nechybí ani vylepšování schopností.

Free-to-play prvky nejsou nijak omezující. Pokud si vystačíte se základní partou hrdinů, nemusíte do hry vrazit ani korunu a vždy si zahrajete. Základní menu však působí dost zmateně. Pamatujete na onen příběhový tutoriál? Ten se následně změní v menu, takže se stále pohybujete po místnosti, kde otevíráte příslušné nabídky. Rychlé a pohodlné to rozhodně není. Atmosféře to možná přidává, ale na to za chvíli zapomenete.

Závěr

Nebudu lhát, Identity V mě opravdu baví. Její asymetrický multiplayer je skvělou zábavou pro obě strany a hororová atmosféra z něj doslova srší. Většina chyb je technického rázu. Ovládání by zasloužilo vyladit a stejně tak nepřesné kolize nebo zasekávání postav. Tutoriál je pak zcela jiného žánru, ale jakmile se přes něj dostanete, čeká vás opravdu zábavná hra na schovávanou s děsivou příšerou v klasickém hororovém střihu.