Chcete moderní a skutečně unikátní point-and-click adventuru? Zkuste nedávno recenzovaný titulSamorost 3od českých tvůrců. Jestli toužíte po jednoduchém humoru a návratu do 90. let, zůstaňte u dnešní recenze, kde budeme cestovat časem ve sprchovém koutě a potkáme řadu historických osobností. Připravte se také na nekonečnou studnici popkulturních odkazů, což může být jak výhoda, tak kámen úrazu.
Infamous Machine – videorecenze
Doctor Why
Abyste plně pochopili smysl celé zápletky, musíte se vrátit na konec minulého století a všimnout si jisté obsese. Ať už je to Doctor Who nebo Marty z Návratu do budoucnosti, cestování časem bylo téma číslo jedna. A Infamous Machine si ze zmíněných děl bere esenciální část a míchá ji s adventurami od LucasArts. V celkem čtyřech kapitolách se tak vydáte třeba do let 1804 nebo 1672.
Kevin, hlavní hrdina a zachránce světa, ze všeho nejvíc připomíná právě Martyho. Akorát je ještě více volnomyšlenkářský a více než napravování historie ho zajímá pití alkoholu a kdejaká další švanda. Jako asistent v laboratoři ale musí napravit pohromu, kterou napáchal šílený vědec. Když se svět vysmál jeho vynálezu stroje času jen proto, že vypadá jako sprcha, vydal se na děsivou výpravu, kde krade díla a nápady slavným osobnostem historie a přivlastňuje si je. Zůstává na vás, abyste ho zastavili.
Historie naruby
Hra se do historie vrací i jednoduchou 2D grafikou, která je ovšem hezká a plná humorných animací. Právě humor je trochu problémový. Skládá se totiž ze dvou částí – na jednu stranu se do hry tvůrci snažili vecpat co největší množství odkazů, a pak je tu Kevin, který si ze všeho dělá legraci. Odkazy většinou fungují, ale je jich až příliš. Výlet do historie tak vypadá spíš jako procházka levným cirkusem.
Kevinův humor mi připadal až příliš jednoduchý a prvoplánový. Opírá se o to, že vlastně neví co dělá a je to jedno. Hlavně když je člověk v pohodě a křičí u toho nesmysly. Ne vždy je to tak špatné, občas Kevin reflektuje svou roli herní postavy, což stojí za to. Jen si říkám, že by šlo s cestováním v čase pracovat lépe. Takhle jsou z toho jen hezké kulisy. Herní tvůrci se tak mají ještě co učit. Třeba takový Poul Anderson v knize Strážci času zvládl skvěle pracovat s historickými událostmi, a právě na nich založit humor. Doporučuji.
Nebojte se experimentovat
Hratelnost se silně zaměřuje na sbírání předmětů, jejich kombinaci a správné využívání. První dvě kapitoly nejsou těžké, ale ne všechny úkony úplně dávají smysl, což může znamenat zásek. Spousta akcí tak působí neintuitivně, což hezky shrnuje i závěr první kapitoly, kdy pomůžete hluchému Beethovenovi (slyší jen když se mu to hodí) napsat symfonii. To uděláte naprosto mimoděk tím, že si dáte pivo s místními štamgasty. Hra vám pak otevřeně řekne, že sice nevíte, co děláte, ale nějak to funguje.
Druhá kapitola je o něco lepší, protože jasně vidíte cíl, když Newton sedí pod stromem. A tak jen musíte přijít na způsob, jak se do cíle dostat. Třetí kapitola je pak o poznání delší a až v té poslední se setkáte s šíleným vědcem. Hraní vám zabere 6 až 8 hodin, což na poměry mobilních titulů není vůbec málo. Za hru však zaplatíte 150 Kč, což sice rovněž není málo, ale zase tu nenarazíte na free-to-play prvky nebo reklamy. Jde tedy o čistě prémiovou hru.
Závěr
Infinite Machine možná až příliš spoléhá na popkulturní odkazy, ale pokud vám nevadí vyloženě ztřeštěný humor a nezodpovědný hlavní hrdina, můžete se u toho dobře bavit. Návrat do adventur z 90. let je v tom cítit silně, takže si možná i příjemně zavzpomínáte. Námět je slibný, i když postavy jsou ve výsledku poměrně ploché a přehnaná frekventovanost odkazů neumožňuje úplné využití historického prostředí. Správné kombinace akcí také vždy nejsou úplně zřejmé nebo logické.
