Na jednu stranu mám velkou radost, že se velcí vydavatelé snaží přinést své velké populární značky na mobilní zařízení, ale na druhou mě mrzí, že to většinou stojí za starou bačkoru. A tím by se asi dala shrnout dnešní recenze. Děkuji za pozornost, zase někdy přijďte. Dost ale srandiček, Mafia III je tvrdá hra plná silných řečí, sprostých nadávek a hektolitrů krve. Jako značka je navíc neoddělitelně spojená s českou herní kulturou.
Mafia III: Rivals – videorecenze
Mafia v malém
Asi mám trochu pokřivenou představu o tom, co se dá s velkou značkou na mobilních zařízeních vymyslet. Když existují tituly jakoHitman GOneboLara Croft GO, člověk nějak získá pocit, že s trochou snahy se dá vymyslet zajímavá konverze, která zachová základní principy a nepoškodí značku. V dnešní recenzi si ukážeme, že něco takového Mafia III nedokázala. Ostatně jako další mobilní tituly od 2K, vizBattleborn Tap.
Rivals se nesnaží přijít se zajímavou mechanikou, která by přenášela zážitek z konzolového a PCčkového titulu do menšího světa mobilních her, ale prostě využívá prostředí a postav, které jednoduše vkládá do zavedeného systému zeStar Wars: Galaxy of Heroes. S tím rozdílem, že tady to nefunguje úplně stejně. První věcí je, že zde necítím nutnost taktizovat. Důležité je akorát zvolit, v jakém pořadí protivníky odpravíte. A pak už jen doufáte, že na to máte dostatečně vylepšené hrdiny.
Když mobil, tak karty
Zase v tom jsou karty – každý hrdina je vlastně taková karta. Vy během hraní sbíráte další, duplikátní karty používáte k vylepšování a každou postavu navíc vybavíte několika předměty, které získáte plněním misí a porážením dalších hráčů. Kde opravdu spatřuji taktiku, je právě ono rozdělení vybavení. Nemá smysl dávat nejlepší zbraň nejslabší postavě, která pravděpodobně v několika kolech umře. Také je důležité si rozmyslet, jak tým co nejefektivněji namíchat.
Každá postava má totiž unikátní schopnosti, které máte možnost aktivovat po naplnění zuřivosti. Je dobré si v týmu nechat někoho s léčením, hodí se také silnější nebo plošné útoky či dočasné posílení vybrané postavy. Právě v těchto momentech se hra tváří jako taktický titul. Tím se ale možnosti vlastně vyčerpávají a já mám pocit, že to je dost málo, aby mě soubojová mechanika vydržela bavit více než pět kol.
Ztraceni v menu
Souboje ovšem už dnešním free-to-play titulům nestačí, důležité je tedy sbírání postav, předmětů, spravování všeho obsahu a nechybí tedy rozsáhlé menu se širokou škálou možností. Některá působí lehce duplicitně (jako například předměty a postavy, kde se ukazuje vlastně to samé s jiným důrazem). Situaci vám neulehčí velké množství různých herních měn pro vylepšování postav, ani nepřehledné UI a místy zmatená navigace.
Umělá inteligence ne vždy přemýšlí: jaký má smysl používat schopnost, která předně donutí protivníky útočit jen na konkrétní postavu, když jde o posledního přeživšího? Akorát tím přijde o kolo! To neřeší ani souboj s jiným hráčem, neboť jsem byl vždy spojen s někým o úroveň (nebo i více) výše, takže jsem fakticky neměl šanci. Je to hodně o statistikách z levelů a předmětů – ty navíc většinou nemají ani kosmetické efekty. Dáte postavě vestu? Ve hře vypadá stále stejně. Alespoň ty zbraně hra reflektuje. Nehledě na to, že grafika je až nehezká a trochu připomíná unylost a upatlanost konzolové Mafie III.
Závěr
Chtělo by se vám sbírat kartičky postav, které jsou výsostně nezajímavé, v mechanice převzaté ze Star Wars hry, kde to přeci jen (alespoň pro fanoušky) dávalo větší smysl? Taktika ze soubojů navíc téměř vymizela a až na drobné plusy s kombinacemi schopností a sestavováním týmů tu máme naprosto nezajímavou hru, která své značce čest nedělá a evidentně byla šita horkou jehlou. Jako výrazný plus ale můžeme brát českou lokalizaci textů.
