Pokud chceme zjistit, jak moc se Sony povedla virtuální realita, musíme se zároveň ptát, jak si stojí virtuální realita obecně. A pokud nás bude zajímat, jestli bude další generace a jestli má smysl si helmu pro PlayStation 4 pořizovat, opět se neobejdeme bez širšího rozhledu. A v tom je háček. Reakce lidí na VR jsou diametrálně odlišné. Setkáte se totiž s celou škálou názorů. Na jednu stranu se najdou nadšenci, kteří jsou přesvědčení, že většinu obsahu budeme jednou konzumovat ve VR, jiní se domnívají, že jde o slepou větev (třebaTim Cook), která člověka akorát vytrhuje z reality a skutečný pokrok přijde až s realitou rozšířenou. A samozřejmě nechybí spousta lidí, kteří VR dávají šanci, ale zatím jsou zdrženliví a čekají na další pokrok.

PlayStation VR – videorecenze

Faktem je, že v tuto chvíli nikdo neví, co nás čeká. V prodeji je první generace headsetů pro virtuální realitu a dají se snadno rozdělit do několika segmentů. Na pomyslné špici sedíHTC ViveaOculus Rift. Ty nabízí asi nejlepší zážitek, ale jejich pořízení není levnou záležitostí, zvlášť když vezmeme v potaz nemalé náklady na výkonné herní PC, bez kterého se neobejdete. Nejdostupnější je naopak mobilní VR v podobě Google Cardboard. V tom případě je ale uživatelský zážitek velmi diskutabilní a nejednoho člověka taková zkušenost spíše odradila. Potřebujete ale jen brýle, které lze defacto složit i z papíru, a zbytek zařídí telefon. O vzrušující zážitek tedy zrovna nejde.

A pak se tu objevují dva další přístupy, které hledají kompromisy. Na jedné straně jsou to třebaSamsungneboGoogle, kteří se snaží ony kvalitní zážitky přinést i na mobilních zařízeních. A musíme uznat, že se jim to v rámci možností daří. Pak je tu právě Sony, které vychází z oněch velkých a drahých VR headsetů, ale pokouší se přijít s dostupnou cenou. To samozřejmě přináší svá omezení.

Dostupná virtuální realita

Může to znít až neuvěřitelně, ale Sony se při budování vlastního VR systému odrazilo od staré technologie, kterou využívalo u PS3. Možná si vzpomenete na ony legračně vypadající ovladače s barevnými zářícími balónky na konci. Tehdy se mluvilo o velmi rychlém a přesném pohybovém ovládání (třeba oproti Nintendo Wii). Jenže technologie PS Move se na trhu objevila už v roce 2010! Za tu dobu jsme ve sledování objektů v prostoru značně postoupili, o čemž svědčí třeba laserový systém HTC Vive.

Druhým důvodem ke skepsi je zároveň i další výhoda. PS VR připojíte ke konzoli PS4, která je velmi dostupná a běžně ji koupíte za cenu okolo 7 tisíc korun. Na druhou stranu se logicky nemůže rovnat počítačům s násobně vyšší cenovkou. Díky tomu se na druhou stranu výrazně snižují pořizovací náklady, ale znamená to určité kompromisy ve výkonu, a tedy i grafickém zpracování her a úrovni zážitků.

Sony má tedy výhodu, že nemuselo tuto technologii budovat na zelené louce. Vlastně jen dotahuje starší technologii pro pohybové ovládání a využívá enormního rozšíření konzole PS4. Předchozí řádky jsou tak dvousečnou zbraní. Na jednu stranu mohou vypovídat o určitých kompromisech, které při pořízení podstupujete, ale zároveň je samo pořízení mnohem snazší. Pokud by se tato technologie rychle ukázala jako slepá větev, utracené peníze vás nebudou tolik tížit, jako třeba v případě Vive a Rift.

Virtuální… cože?

Pakliže jste poslední dva roky žili v jeskyni, možná nevíte, co si pod pojmem „virtuální realita“ představit. V jednoduchosti se dá říci, že je to způsob přenesení obrazu z monitorů přímo před vaše oči. Díky speciálním brýlím (či helmám) se minimalizuje vzdálenost mezi vámi a obrazem, který oproti běžnému monitoru vlastně nemá hranice. Ve spojení se sledováním pohybu jste tak zdánlivě přenášeni do jiných světů.

Různých „VR“ existuje mnoho a liší se především technologickými možnostmi. Ty nejzákladnější spoléhají jen na pohyb hlavy okolo její osy. Pokročilejší zvládají snímat i pohyb v malém prostoru (s jednou kamerou) a nakonec ty nejdražší sledují několika kamerami větší prostor, ve kterém se můžete volně pohybovat. Díky naprostému odstínění okolí a displeji přímo před očima máte pocit, že jste v jiném světě a opravdu zakoušíte nějakou (virtuální) zkušenost.

Smyslem virtuální reality je vytržení z prostoru a času. Každý výrobce k tomu přistupuje trochu jinými prostředky, ale smyslem je zprostředkování zážitku jinak nemožného či nebezpečného. Nepleťte si proto VR s rozšířenou realitou (AR), která se vás z běžné reality nesnaží vytrhnout. Například díky chytrým brýlím (Microsoft HoloLens) můžete vidět virtuální objekty (3D modely, okna aplikací atd.) okolo sebe. Trik spočívá většinou v ukotvení těchto virtuálních fragmentů ve skutečném prostoru (třeba na zdi nebo stole apod.). Jedná se o dvě svébytné kategorie, které se vyvíjí nezávisle na sobě a je těžké určit, která bude „úspěšnější“. Vše ukáže čas. Ale osobně bych predikoval, že VR bude mít větší úspěch v segmentu zábavním, zatímco AR se dostane do všedního a profesionálního života.

Prvotřídní headset

Mnozí by mohli mít pocit, že kvalita VR zážitku se pozná podle rozlišení displeje, šíře zorného pole a výkonu zařízení, který zážitek pohání. Jenže tak to není. Tím naprosto nejdůležitějším aspektem je ve výsledku pohodlí, které ovlivňuje především provedení headsetu. V tomto ohledu PS VR odvádí neuvěřitelně dobrou práci a na rozdíl od svých konkurentů nepřipomíná lyžařské brýle, ale celou váhu opírá o vaše čelo. Díky tomu se váha příjemně rozloží a helma vás netáhne do předklonu. Na hlavě pak působí lehce. S 610 gramy jde o fakticky nejtěžší headset, i když působí přesně opačně.

Celé hledí je rovněž velmi lehké a můžete ho posouvat, což znamená, že ho bez problému nasadíte i s brýlemi. To jde i u konkurence, ale u PlayStationu jsem měl pocit, že brýle vůbec nejsou překážkou. Jinde budete s nasazováním trochu bojovat. Na druhou stranu jsem se potkal s tím, že nováčci mají problém si helmu nasadit – možná právě proto, že očekávají jiný systém uchycení.

Bohužel ani v tomto případě se nevyhnete nepříjemnému zamlžování čoček a hrát bez hadříku v dosahu prakticky není možné. Na druhou stranu, nečistoty uvnitř brýlí vás vůbec nemusí trápit, protože celý pryžový štít můžete vyjmout, omýt vodou a snadno opět nasadit. Sám materiál navíc pot nevsákne a zároveň dobře brání průniku světla. I když, na spodní straně si lehkého průhledu všimnout můžete. Nevýhodou pak může být i občasné vyosení při prudkých pohybech. Občas se mi helma lehce posunula, když jsem se díval přímo pod sebe nebo naopak hlavu zvedl úplně vzhůru.

Průměrný displej

Pokud si říkáme, že je PS VR plné kompromisů, displej je jedním z nich. Ačkoliv není špatný, za konkurencí lehce zaostává. Na jedno oko totiž připadá panel s rozlišením 1080 x 960 pixelů. Oculus i HTC nabízí 1080 x 1200, což ale také není ideální. Na druhou stranu, rozlišení si všimnete po nasazení, ale jak pustíte první hru či zážitek, obavy se rozplynou.

Nižší rozlišení naopak Sony kompenzuje rychlou obnovovací frekvencí obrazu 90 až 120 Hz (v závislosti na hře), čímž oba konkurenty překonává. Zorné pole by pak mělo být o něco málo užší než u HTC Vive, ale viditelného rozdílu si ani při porovnání nevšimnete. Nakonec stejně vždy záleží na zážitku, aby vás pohltil a vtáhl. Pokud se to podaří, na rozlišení nebo headset samotný zapomenete.

Bez kabelu ani ránu

Asi největší nevýhoda současných VR systémů spočívá množství kabelů. Tedy něco, co uživatele mobilní virtuální reality vůbec netrápí. Důležité je přenášet obraz a zároveň vaše pohyby (helma sama disponuje mnoha senzory) v naprosté rychlosti bez znatelného zpoždění. Právě tím se vytváří onen efekt, že se sami nacházíte v jiném světě.

Právě ty jsou nepřítelem každé virtuální reality. Snadno se do nich zamotáte, neustále je cítíte na zádech nebo na klíně, při pohybu na ně šlápnete a strhnete si helmu z hlavy. Z tohoto popisu to jistě vypadá mnohem hůře, než jaká je skutečnost. Jde o extrémní případy, které se příliš často nestávají. Ale než si na „hraní s kabelem“ zvyknete, může to chvíli trvat a zádrhely jistě nastanou.

PlayStation VR v tomto není o nic horší nebo lepší než konkurence. Kabely jsou dostatečně dlouhé, spojené v jeden velký (a těžký), takže se vám příliš nepletou a nemotají. Výhodou je ovládání umístěné v dosahu přímo na kabelu. Najdete tam vypínací tlačítko a ovládání hlasitosti a mikrofonu. Snadno tam připojíte i dodávaná sluchátka, protože helma (na rozdíl od Oculusu) žádná integrovaná nemá.

Move VR

Již zmiňované ovladače ze systému PS Move jsou zásadní limitací. Na jednu stranu se můžeme dohadovat o tom, že jsou určitě lepší než nic, ale za konkurencí zásadně zaostávají. Hlavně proto, že byly designovány tak, abyste na ně viděli. Na každém z nich najdete čtveřici miniaturních tlačítek (s běžnými symboly z PlayStationu), které během hraní spíše nevyužijete. Mezi nimi je jedno velké tlačítko, které je mnohem praktičtější, ale zároveň není úplně vhodně umístěno. Zachraňuje to zadní „trigger“ spoušť, díky které ve hrách střílíte, vybíráte položky, uchopujete předměty apod.

Ani tvar ovladačů není úplně optimální. Před sedmi lety šlo o skvělé řešení, dnes je konkurence neúprosně dál, což je v přímém porovnání znát. A zase se ukazuje, že PS VR ve skutečnosti hledá kompromis mezi cenou a zážitkem. Hlavně se vám nestane, že byste si přestali uvědomovat, že ve skutečnosti držíte ovladač, jako to díky lepší ergonomii zvládá konkurence. Nezbývá než doufat, že na tom Sony v další generaci zapracuje. Pokud nás tedy nějaká další čeká.

Snímání pohybu

Klíčovou otázkou je pak snímání pohybu v prostoru, a to nejen u ovladačů, ale především celého headsetu. Helma i ovladače svítí, což zachytává kamera umístěná na televizi (podobné experimenty Sony s kamerou dělá už od dob PS2). V kombinaci s dalšími senzory přímo v těchto přístrojích tvoří PS VR velmi slušnou a dostatečně přesnou iluzi pohybu ve virtuálním prostoru. Zmiňme i možnost snímání DualShock 4 ovladače, který rovněž svítí (konečně chápeme proč), čehož některé hry využívají. Zároveň si musíte uvědomit, že silné protisvětlo může kameru mást a sledování pohybu znesnadňovat. Proto je potřeba při hraní přes den alespoň zatáhnout záclony.

Celý zážitek nejde shrnout do jednoho celistvého pohledu, protože se výrazně liší podle užitého příslušenství. Sledování pohybu hlavy je totiž zpravidla dokonalé a bez viditelných chyb. To je určitě skvělý základ pro každou VR. A řada her se pouze s pohybem hlavy spokojí. S tím samozřejmě souvisí i mírný pohyb v prostoru, který funguje bez problému. Je tak jasně poznat, že helma je na rozdíl od ostatního příslušenství novým kusem hardwaru. To už se tak snadno nedá říci o ovladačích.

Ty nejlepší zážitky přicházejí, když se do virtuálna promítne i pohyb vašich rukou. K tomu právě využijete dvojici Move ovladačů. První překážka je nasnadě – jakmile se otočíte ke kameře zády a vlastním tělem ovladače skryjete, ve hře zmizí. To pro helmu neplatí, protože má světelné body po celém obvodu. Problém samozřejmě nastane, když vám někdo zakryje kameru (nebo si stoupne do prostoru mezi vámi a kamerou). U ovladačů jste tak limitováni tím, že musíte vždy mířit směrem k televizi. Většina zážitků a her s tím ovšem počítá, takže téměř nikdy nenarazíte na problém. Přesnost je však věc druhá. V přímém porovnání s HTC Vive si začnete všímat poskakování zbraní v prostoru, nejistého míření a ne vždy úplně věrného přenesení pohybu. Toto výrazně závisí i na vašich prostorových možnostech. Pokud máte dostatečný odstup od kamery, bude snímání mnohem přesnější. Já ve stísněnějších prostorech často narazil na limitace, kde ovladač na krátké chvíle vypadl ze sledování nebo pohyb výrazně zkresloval, obzvlášť pokud jsem se při střílení výrazně naklonil s nataženou rukou k televizi.

Ve výsledku mám ale pocit, že pohybové ovladače funkci plní, i když nejsou optimální a za ne úplně dokonalých podmínek mohou občas i zklamat a onu iluzi rozbít. Podobně si stojí i běžný DualShock 4, který po přetočení v ruce zmizí a v prostoru také nedrží úplně dokonale. U něj to ale tolik nevadí, jelikož většinou nemá nahrazovat pohyb rukou, i když v jednom hororu krásně simuloval svázané ruce.

PS VR v tuto chvíli funguje a nabízí pohlcující zážitek, což je hlavní. Rozhodně však doufáme, že do další generace Sony na ovládání a sledování pohybu výrazně zapracuje.

Instalace

Instalace není tak složitá jako v případě Vive, ale ani tak nejde o triviální proces. Vyžaduje především zapojení mnoha kabelů a propojení headsetu s konzolí PS4 nebo PS4 Pro přes přiloženou pomocnou jednotku. Právě ona se stará o rozdělení obrazu, který jde zároveň do televize a headsetu.

Návod vypadá zdlouhavě a složitě, ve výsledku se však stačí řídit čísly, kterými jsou kabely opatřeny, a nebudete mít žádný problém. Připravit se však musíte na to, že vám najednou pod televizí nezanedbatelně naroste množství kabeláže. Kamera znamená další kabel navíc a počítat můžete i s nabíjecí stanicí, pokud si chcete pořídit dva pohybové ovladače. Výhodou určitě je, že nemusíte instalovat žádný speciální software, protože konzole s VR plně počítá a po zapnutí a nasazení helmy se automaticky přepne do speciálního režimu, který se ale tolik neliší od toho běžného.

Prostředí bez překvapení

Po prvním nasazení budete asi mírně zklamaní. Prostředí menu totiž ve VR vypadá fakticky stejně jako na televizi a působí, jako kdybyste vzhlíželi na obří obrazovku, která je ale ve tmě. Žádné luxusní prostředí okolo, žádné speciální efekty. Na druhou stranu, vše skvěle funguje a v nabídkách se tak nebudete ztrácet, protože jsou totožné jako na televizi.

S běžným ovladačem v ruce určitě žádný problém nepotkáte, ale ovládat prostředí s Move ovladačem v ruce je bolestivé. A když už ovladače jednou držíte, nechce se vám je poslepu pokládat a na chvíli hledat DualShock. V nabídkách se totiž pohybujete stisknutím zadní spouště a tažením do požadovaného směru. Jistě si umíte představit, jak nepřesné a nepohodlné to je.

Naopak mě ohromně potěšilo, že velmi často hry, aplikace nebo prostředí zobrazují faktický ovladač ve virtuální podobě, čímž vám usnadňují hledání tlačítek, pokud ono ovládání nemáte ještě zažité. Zároveň to skvěle podporuje pocit, že jste se skutečně přenesli někam jinam. Ostatní lidé okolo vás pak vidí přibližně to samé, co vy, akorát přímo na televizi, kam se obraz rovněž promítá. Některé hry pak ukazují něco jiného a dovolují ostatním hrát s vámi, případně proti vám. Typickým příkladem by byla hra na schovávanou, kdy vy v headsetu vidíte úplně něco jiného než oni na televizi. Takových her ale zatím ještě příliš není.

Hry a zážitky

PlayStation představuje zejména herní konzoli, a i když v ní nechybí YouTube či prohlížení 3D fotek a filmů, nás zajímají především hry. Nebo zážitky, jež tak úplně hrami nejsou, ale znamenají jistý prožitek, který by v běžném médiu nebyl možný.

Jestli jsme si řekli, že v technologii Sony místy zaostává za konkurencí, plně to dohání v softwarové podpoře. Dokonce můžeme říci, že na PlayStation VR je k dispozici více plnohodnotných titulů (i když se to poměrně těžko měří), zatímco softwarová nabídka HTC Vive je plná prototypů a experimentů. Sony si dalo pozor a vyjednalo exkluzivní partnery pro první dávku her. A zatímco prvně vydané velké hry se dnes dají pořídit s výraznou slevou, nových titulů přibývá. S výběrem vám pomůže přehledná a samostatná kategorie v obchodě PlayStation Store.

Vedle plnohodnotných her, jako jsou třeba Driveclub VR, RIGS: Mechanized Combat League nebo Until Dawn: Rush of Blood vás řada titulů potěší i podporou VR, zatímco je můžete pohodlně hrát i na obrazovce. Některé hry pak obsahují VR zážitky, které dostanete jako bonus k jinak běžné hře bez VR podoby. Příkladem může být nejnovější Call of Duty, které nás v krátké misi nechalo řídit vesmírný letoun. Jiné hry, třeba Bound, pak dostaly aktualizaci s podporou VR režimu.

Osobně jsem měl skvělou zkušenost s titulem PlayStation VR Worlds, který slouží jako dobrý odrazový můstek. Obsahuje totiž několik různých menších her. Jednou je velmi akční příběhová střílečka, ve které vyloupíte vilu londýnského mafiána a během útěku vás čeká efektní přestřelka na dálnici. Až hororový zážitek může pro někoho být romantická chvilka strávená pod mořskou hladinou se žralokem, dále nechybí explorativní vesmírná střílečka a adrenalinovým zážitkem je nakonec kličkování mezi auty ve VR Luge. Těmito hrami jsem vždy začínal, když jsem chtěl VR představit někomu novému.

Důležité je nepouštět se hned do rychlých adrenalinových zážitků, ale jít opravdu postupně. Mozek si na jiné vnímání reality musí zvyknout, což chvíli trvá. Nejprve zvládnete pouze krátké herní seance ne delší než pár desítek minut, později vydržíte hodinu i více. Problém je kinetóza. Z přílišného pohybu se vám může rychle motat hlava. U začátečníků je tedy vždy lepší začít s něčím statickým a ne je hned posadit do robota v RIGS, který zamotal hlavu i mně.

Využít můžete i četných demoverzí, kde si vyzkoušíte celou řadu skvělých her, než se pustíte do nakupování vlastních titulů. Za zmínku stojí ještě speciální kategorie VR filmů tvořených v herních enginech. Nejde tak o 360° snímek, ale skutečně prostorovou záležitost. Osobně mi učaroval třeba Allumette, který převyprávěl příběh o dívce se zápalkami. Právě ona možnost pohybovat se v prostoru, na něco se zaměřit, některé scény si prohlédnout skutečně zblízka či se podívat za roh dávají příběhu další rozměr a oproti sledování na televizi přináší výrazný bonus.

Závěr

Během testování jsem k sobě pozval spoustu kamarádů, abych viděl, jak na VR reagují i další. A i když většinou byli zážitkem pohlceni, názory se opět lišily. S kvalitou provedení neměl problém nikdo a používání se vždy zdálo přirozené. A já musím souhlasit, že v tomto ohledu Sony odvedlo slušnou práci, i když na ovladačích ještě musí do budoucna zapracovat. Někomu se však hlava zamotala už po pár minutách používání, jiní v tom vydrželi i hodinu bez předchozího tréninku. Pokud o koupi PS VR uvažujete, raději si zjistěte, jestli někde poblíž nemáte možnost si headset vyzkoušet. A i když si postupně budete zvykat, někomu z toho opravdu dobře není, což lze dopředu jen těžko odhadnout.

Sony se podařilo dostat pokročilou virtuální realitu na finančně dostupnou úroveň, za což mu patří významná poklona. Stále však má dlouhou cestu před sebou. Nová technologie se neobejde bez zajímavého obsahu. Toho sice pro PlayStation není málo, ale asi bych nenašel jednu hru, která by byla tím důvodem, proč do VR investovat. Od vydání uplynula již nějaká doba a my víme, že se Sony podařilo prodat na milion kusů svého řešení, což je vzhledem k ceně a stále ještě exotičnosti technologie významný úspěch.

Konkurence

Ač se konkurence zdá být jasná, tak snadné to není.HTC ViveiOculus Riftjsou po technické stránce lepší, ale jejich pořizovací cena se pohybuje výrazně výš. Pokud navíc nemáte výkonný počítač, náklady ještě vzrostou. Pokud máte PlayStation 4, dá se předpokládat, že herní počítač mít nebudete, tudíž vlastně máte rozhodnuto. Sony s platformou PS4 slaví enormní úspěch, a i díky tomu se PS VR bude dařit. Pro přibližně 40milionovou základnu uživatelů už ona investice nebude tak vysoká.

Sony má výhodu ale i v případě, že nemáte počítač ani PlayStation. Pořízení setu PS4 Pro (za výkon navíc se vyplatí lehce připlatit) s VR je neporovnatelně snazší než koupě počítače s jedním z VR systémů. V mnoha případech má Sony navrch i v nabídce plnohodnotných titulů, i když kvantitou vyhrává Vive.

Dejte si však pozor, Sony prodává PS VR ve více variantách. A ta nejlevnější za cca 10 500 Kč obsahuje pouze helmu, která ovšem nebude bez kamery fungovat. Pakliže kameru nemáte, jde o dalších 1 500 Kč navíc. Pro plnohodnotné hraní se neobejdete ani bez ovladačů, které už možná máte, ale pokud ne, jeden vás vyjde na tisíc korun. Určitě se tak vyplatí poohlédnout po setu, ve kterém najdete vše potřebné a vyjde vás o nějakou tu tisícikorunu levněji než při nákupu samostatně.