Některé logické hádanky se nesnaží překrývat svou hratelnost příběhem nebo tematickým hávem a místo toho otevřeně přiznávají, že by klidně mohly sloužit jako IQ test v laboratoři. Špatný asi není ani jeden přístup. Osobně mám pocit, že se příběhy do logických her mimořádně hodí, ale určitě mi nevadí, když se tvůrci rozhodnou pro minimalistický přístup.

PUSH – videorecenze

Tlačítka

Název hry v tomto případně nemůžeme považovat za klamavou reklamu. Vaším jediným herním úkonem skutečně bude mačkání tlačítek. Připravte se však, že cvičená opice by si s tím určitě neporadila, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Po zapnutí hry se okamžitě dostanete do první úrovně. Žádné intro, menu nebo jiné texty. Prostě se před vámi objeví první rébus a můžete začít.

Tento přímočarý přístup se mi vážně líbí. Absence tutoriálu mě u logické hry prvně znepokojovala, ovšem jen do doby než jsem pochopil, že autor ode mne očekává vynaložení určité snahy, abych si na vše přišel sám. První úkoly tak budou patřičně primitivní. Zjistíte, že mačkáte tlačítka a po stisknutí všech se posouváte dál. Postupně se k tomu začnou přidávat další pravidla. Ta se později kombinují a pak konečně narazíte na výzvu.

Pozor na červenou

V některých úrovních s objekty otáčíte či přecházíte do jiných dimenzí. Právě otáčení má drobný háček – i na tabletech jsou někdy tlačítka dost malá a v perspektivě se snadno trefíte na nějaké vedlejší. Hra po vás velmi často vyžaduje aktivaci celé řady tlačítek v daném pořadí bez jediné chyby. Snadno si však nechtěně řetězec vyrušíte a musíte začínat znovu.

Právě kombinování různých principů funguje výborně. Někdy je pořadí dáno šipkami, čísly, tvary, případně i barevným pozadím. Každá úroveň tak nabízí úplně jinou výzvu, přestože pokaždé musíte jen stisknout všechna tlačítka. Jedinou výtku mám k rébusům s červenou krychlí – v nich aktivujete tlačítka pohybem krychle místo běžného ťukání na displej. To nepřidává žádnou intelektuální výzvu, jen tím trpí ovládání a úroveň trvá zbytečně déle.

Jednoduché a přímočaré

Během hraní jsem si několikrát vzpomněl na perfektní logickou hruThe Witness, která pracuje se stejným způsobem učení. Nechme stranou, že je to mnohem komplexnější a bohatší hra. PUSH má jednu vlastnost, která mě vlastně trochu mrzí. Všechny úrovně jsou seřazeny do jedné kampaně, takže vás hra učí všechny své principy postupně. A jakmile se jednou zaseknete, nemůžete si odskočit k něčemu jinému.

Snadno se tak stane, že hra představí nový prvek, naučí vás s ním pracovat a pak ho zase na řadu úrovní zapomene. Občas tedy můžete mít pocit, že skáčete od jednoho k druhému. Grafika je maximálně jednoduchá, minimalistická a skoro připomíná laboratorní prostředí. To jistě nevadí, nic vás totiž neodpoutává od hádanek samých, tedy vyjma hudby, která je zbytečně dramatická a po chvíli jsem ji raději vypnul. Za dvacet korun však dostanete plnohodnotnou hru, která vás neobtěžuje dalšími nákupy nebo reklamami.

Závěr

Pakliže máte rádi rébusy, dejte PUSH šanci. Exceluje v učení herních principů a vyžaduje po vás nejen soustředění, ale rovněž píli. Vše se musíte naučit sami metodou pokus/omyl, což funguje výborně. Povedený je rovněž vizuální styl, který vás při hraní neruší. Pokud však hledáte tematicky bohatší a méně přímočarý zážitek, hledejte raději jinde. Platební model však působí jak z dob minulých – zaplatíte 20 korun a nic dalšího vás už zajímat nemusí.