Když se hra kopíruje stále dokola bez výrazných invencí, nakonec se z ní stane něco šedého a nevýrazného. Když si dnes zahrajete Crossy Road (nebo kterýkoliv z jeho klonů), už nebude působit svěže a zajímavě, přestože v době vydání všechny překvapil a vytvořil nový trend. Ten už se ale dávno vyčerpal a je potřeba, aby autoři her šli dál a přicházeli s novými nápady. Některé se jistě uchytí. Zajímavou evolucí je i dnes recenzovaný titul.

Rodeo Stampede – videorecenze

Projížďka savanou

Spíše než o projížďku jde skutečně o úprk, jak naznačuje už název hry. Stejně jako v dalších podobných hrách se ženete kupředu a vyhýbáte se překážkám. K tomu ovšem přibývá jedna velmi chytrá mechanika. Nejste totiž svázáni s jedinou postavou. Ve skutečnosti hrajete za jezdce, který osedlává divoká zvířata. Oproti zmiňovaným hrám tak není hráč sám tím sběratelským artiklem, ale má možnost ho zprostředkovaně ovládnout.

Každá jízda znamená celou řadu různých osedlaných zvířat. První pravidlo totiž říká, že trpělivost není bezedná a i jinak klidnému slonovi rychle dojde a ze svého hřbetu vás prostě shodí. Pokud se tak stane, musíte být připraveni rychle přesedlat na zvíře jiné. Ovládání je velmi snadné, ale při zvyšující se rychlosti snadno uděláte chybu. Při jízdě držíte prst u displeje a posouváním do stran se vyhýbáte ostatním. Při zvednutí prstu hrdina vyskočí dopředu a při opětovném přiložení osedlá nové zvíře, pokud se pod ním nějaké nachází.

Další do sbírky

Síla podobných titulů vždy byla ve sbírání zajímavých postav. Nejinak je tomu i v tomto případě. Mění se ale způsob, jakým zvířata získáváte. Na první pohled o nic zásadního nejde. Běžně platí, že při hraní sbíráte mince, za které si koupíte balíček s náhodnou odměnou. Pokud něco chcete, tak si to prostě koupíte. Takový postup v tomto případě uplatnit nemůžete. Nová zvířata totiž potkáte přímo ve hře a nezískáte je jinak než zkrocením.

Jakmile nový exemplář zpozorujete, začnete ho pronásledovat. Při skoku postavu neovládáte, takže je třeba zvolit správný směr a v přesný okamžik utáhnout laso. Zkrocení probíhá tak, že zvíře po danou dobu ovládáte, přestože se vzpírá. Tím hra ukazuje, že nestačí peníze, ale musíte být ve střehu a svou odměnu si skutečně odpracovat. A to je prvek, který mě nadchnul. Jakmile zvíře jednou získáte, objeví se ve vaší létající zoo… to jsem ještě neříkal?

Vzhůru do oblak

Zoo funguje jako menu, ve kterém si své úlovky prohlížíte a odkud vyrážíte na lov. Zároveň vám poslouží pro získávání peněz, pokud se do něj budete pravidelně vracet. Jednou za čas totiž můžete otevřít brány návštěvníkům a získat odměnu podle počtu zvířat a podoby výběhů (což lze vylepšovat). Celá zoo se také může přesouvat, což znamená, že se vám na savaně začnou objevovat nová zvířata. Výchozí bod se tím ale fakticky nezmění, což je trochu škoda.

Vydělávání peněz nejde úplně rychle, a pokud se budete chtít posouvat dál bez neustálého opakování nebo čekání na návštěvníky, tak se nevyhnete placení. Nejvýraznějším monetizačním prvkem se stávají ale mise, za které získáváte peníze a jejich plněním se posouváte hrou. Mise jsou ale zamčeny a každých šest hodin získáte jen tři. Existují vlastně místo energie a nakonec musím uznat, že jsou trochu lepším způsobem než násilné zamknutí hratelnosti. Ta je totiž zábavná i bez plnění úkolů.

Závěr

To, co se na první pohled jevilo jako další z klonů Crossy Road, je nakonec velmi milým překvapením a především evolucí žánru. Hratelnost zůstává stále jednoduchá, chytlavá a přináší vlastní nápady. Sbírání zvířat přestavuje dostatečnou motivaci, grafika odpovídá jednoduchému trendu a celá část s létající zoologickou zahradou slouží hlavně k tomu, abyste se vraceli pravidelně. Fotografování zvířat zůstává hezkým bonusem na závěr.