Soul Knight – videorecenze

Občas nějakou hru zapínám s nelibostí. Nemám chuť ji hrát nebo o ní dokonce psát. Prostě se mi na první pohled nelíbí. Když se mé obavy potvrdí, hraní pak bývá nepříjemné a ani mi moc nejde. Jenže Soul Knight jsem zapnul… a vůbec nechtěl vypnout. Při recenzování se vám zkrátka nemůže přihodit nic lepšího. Žánr rogue-like je na telefonech a tabletech evidentně oblíbený. Nedávno se například celkem povedla hraEvil Factory, která sice přišla s geniálním retro vzhledem, ale v jiných aspektech nás mírně zklamala. Něco mi říká, že nás dnes recenzovaný titul potěší trochu víc.

Zmatek

Jako v podobně laděných titulech, i tady je jádrem hratelnosti proplétání mezi projektily a sestřelování nepřátel v uzavřených arénách. Celá hra je řízena náhodou a úrovně téměř nikdy nejsou identické. Jednou může level vypadat jako bludiště, kterým se ale snadno prostřílíte, jindy na vás čekají překážky v podobě bodláků v podlaze nebo výbušných sudů. Dopředu navíc nikdy nevíte, kolik nepřátel na vás čeká, či s jakým arzenálem si vás podají.

Ani tady není ovládání úplně snadné, ale virtuální joystick pro pohyb postavy je dostatečně rychlý a citlivý, takže po chvíli cviku dovedete s hrdinou doslova tančit. To určitě bude potřeba, jelikož nepřátelé to na vás zkouší s různými technikami. Ti nejméně zákeřní se vás prostě snaží rozsekat mečem, ti silnější pak nešetří municí a další se dovedou dokonce teleportovat. Jisti si však můžete být tím, že v každé místnosti bude nebezpečí více než dost.

Vyber si zbraň

Hra kombinuje různá témata dohromady. Na jednu stranu hrajete za rytíře (v brnění), který se vydává do podzemí sbírat zlaťáky, ale na druhou se nebojíte popadnout brokovnici nebo samopal. Zbraně získáváte vlastně za odměnu. Po vyčištění místnosti získáte bonusovou truhlu. Stejně tak ji obdržíte ve skrytých místnostech, kam se dostanete po nebojácném průzkumu jeskyně. V truhlách jsou pak velmi často peníze, životy a energie, ale občas právě nové zbraně.

Hodně mě bavila jejich variabilita. Jednou běháte s automatickou pistolí, jindy mácháte ohnivou čarodějnickou hůlkou, pálíte z laserové pušky nebo dokonce sekáte mečem. Herní arzenál je opravdu rozšířený a zbraně se liší i svou úrovní. Jejich používání však stojí energii, které v pozdějších podlažích nebude na rozdávání, takže se vyplatí u sebe nosit i zbraň, která žádnou nevyžaduje. Můžete mít totiž dvě najednou.

Šedá myš

Na konci každého patra čeká portál vedoucí o úroveň níž. Často u něj dostanete možnost zvolit jeden bonus, jako je třeba zpomalení nepřátel, více peněz z truhel apod. Po pěti podlažích narazíte rovněž na bosse. Ti jsou lehkým zklamáním. Zajišťují sice tuhé souboje, ale příliš se neliší od ostatních nepřátel. Jen jsou větší a silnější. Po smrti pak začínáte od začátku. O stereotyp se ale bát nemusíte díky náhodnému generování úrovní.

Titul stáhnete zdarma a zdarma si ho také zahrajete. Vylepšování vašich hrdinů a nákup nových však stojí prémiovou měnu, kterou sice získáváte hraním, ale ne dost rychle. Minimálně dva další hrdinové jsou úplně schovaní za 25korunovou mikrotransakcí. Nakonec tu narazíte akorát na reklamu, díky které po smrti dostanete ještě jednu šanci. Graficky je titul spíše slabší a vizuálně působí trochu jako šedá myš.

Závěr

Soul Knight v sobě kombinuje rychlou a funkční rogue-like bojovku a retro dungeon. Nebojí se rytířů se samopaly ani teleportujících nepřátel. Po stránce hratelnosti jí až na slabší souboje s bossy není téměř co vytknout a nezklame vás ani free-to-play modelem. Lehce však ztrácí ve zpracování, protože vizuálním podáním se řadí spíše k podprůměru. To však nevadí. Jakmile ji jednou pustíte, nebude se vám chtít skončit.