Hry s vyloženě ponurou a temnou atmosférou se už dnes běžně nevidí. Ještě před deseti nebo dvaceti lety ale podzemní kobky fungovaly jako jedno z nejčastějších prostředí. I to může být důvod, proč je série Dark Souls tak populární. Tormentum nenabízí tak vysokou obtížnost, ale svým stylem se zmiňované sérii náramně podobá. Přichází navíc od našich polských sousedů a je kompletně lokalizována do češtiny.

Tormentum - Dark Sorrow – videorecenze

Stará dobrá adventura

Tablety rozhodně pomohly v návratu kdysi veleoblíbeného žánru point-n-click adventur. Zatímco akční střílečka z pohledu první osoby se bez ovladače téměř nedá hrát, pomalé prohledávání scény a občasné ťukání na displej je asi tím nejpohodlnějším. Do doby dávno minulé se ovšem podíváme jak zpracováním, tak i příběhem. Ačkoliv bych hru nejblíže přirovnal k perfektní sérii The Room, tak nenabídne 3D prostředí ani složité animace.

Nejen výtvarný styl se podobá Souls sérii, i v příběhu nalezneme jisté paralely. Už jen to, že začnete jako neznámý bezejmenný hrdina v kápi, který je vržen do temného vězení, ve kterém ho čeká jen smrt a utrpení. Každá obrazovka zde vypráví svůj vlastní příběh. Budete se ptát, co znamenají ty kóje na pozadí, ve kterých se kroutí časem ohlodaní kostlivci a chladným vás nenechají ani obří bytosti mlčky pozorující zpovzdálí.

Živoucí svět

Atmosféra je opravdu hutná, za což může jednak neobvyklý vizuální styl, kdy celý hrad vypadá jak jedna organická všepohlcující bytost, ale také zvuky, bez kterých bude zážitek výrazně otupen. Hratelnost ovšem nepřináší výrazná překvapení a najdete tu přesně to, co byste u klikací adventury čekali. Jednak je to prohledávání místností kvůli předmětům, ale také řešení logických hádanek a drobných rébusů.

Sluší se říci, že jsem při hraní nenarazil na nic vyloženě nelogického a bez složitého přemýšlení vám většinou dojde, co k čemu patří. Nejprve vás čeká jen několik propojených úrovní, ale s postupem v příběhu se jich odemkne mnohem víc. S tím souvisí i časté vracení a zpětné prohledávání již navštívených místností. Vzhledem k tomu, že se pohybujete jen mezi celými obrazovkami, to ale vůbec nepředstavuje problém. Dostat se někam netrvá dlouho.

Statická podívaná

Obrazovky jsou natolik rozdílné, že se nezačnou slévat do jednolité šedi, přestože šedá barva je na skoro každé z nich. Ručně kreslené prostředí vypadá famózně, ale je velmi statické. Nějaké základní animace samozřejmě nechybí, ale třeba u používání předmětů se budete muset spokojit se zvukovými efekty. Je to škoda, protože než si na to zvyknete, tak budete chvíli přemýšlet, zda se něco stalo nebo ne. Nějaké otáčení klíče apod. autoři připravit mohli.

Hádanky nejsou vyloženě složité, ale občas vám může unikat jejich smysl a drobná nápověda by se někomu mohla hodit. Nic takového tu ovšem nenajdete. Samozřejmě se dá říci, že o to lepší máte pocit, když na řešení konečně přijdete sami, ale faktem zůstává, že ostatní moderní adventury (The Room, hry od Amanity atd.) nějakou formu nápovědy obsahují a zážitek se tím jistě nijak neruší.

Závěr

Tormentum není hrou na vyplnění krátkých chvil a rozhodně se nehodí do autobusu. Ústřední motivy šílenství a bolesti silně rezonují v příběhu, ale předně pak ve výtvarném zpracování, díky kterému se hra pyšní silnou atmosférou. Polští autoři vám připravili netradiční zážitek, který rozhodně není pro každého. Pokud vám ale říká něco jméno H. R. Giger, tak v tomto titulu najdete nejlepší poctu, které se mu mohlo dostat.