Na telefonech jsme si už tak nějak zvykli, že hratelnost občas naprosto neodpovídá očekávání. Může se tak s klidem stát, že motokros se hraje jako taneční minihra v GTA (Motocross Meltdown), v akčním RPG vůbec neovládáte pohyb (Nonstop Knight) nebo v závodní hře nedostanete do ruky volant. Poslední zmíněná situace je případ dnes recenzované hry. Ale nemusíte se hned lekat, v tomto případě nejde o zásadní problém.

Vertigo Racing – videorecenze

Bez volantu

Ačkoliv jsem myšlence závodění bez řízení zprvu nevěřil a během prvních pokusů nabyl dojmu, že na jízdu nemám žádný vliv, za krátkou chvíli jsem názor přehodnotil. Trať se line dopředu, nenajdete v ní žádné odbočky ani další auta nebo rušnou dopravu. Ve skutečnosti se řítíte po vyvýšené cestě se smrtícím srázem na obou stranách. Podél trati narazíte (občas doslova) na překážky v podobě kamenů, květeny, stromů a dalších nepříjemností. Na druhou stranu vás nejednou zachrání před pádem.

Cesta se ale výrazně kroutí a vlní a vývojáři vám dali k dispozici jen brzdu a plyn. Po několika zatáčkách zjistíte, že stát na plynu (jako to děláte vNeed for Speed) se nevyplatí, protože havarujete. Primárním cílem je urazit konkrétní vzdálenost. Na bezpečnou jízdu však ihned zapomeňte, ačkoliv jsem ji od začátku očekával. Hlavním omezením je palivo, které se doplňuje na čerpacích stanicích. Má to ale háček – motor ho spaluje, i když sundáte nohu z plynu.

Ani chvíle klidu

Jízda na volnoběh tak nepřipadá v úvahu a z kopce ani kapku neušetříte. Proto je důležité držet vysokou rychlost a kombinovat ji se smykem. Ani když vám dojde palivo, nemusíte hned házet flintu do žita – pokud ještě setrvačností projedete pumpou, auto znovu nastartuje a máte další šanci. I když jen velmi malou. Ono nastartování také není okamžité, proto se vyplácí investovat i do vylepšení akcelerace vozu vedle velikosti nádrže a maximální rychlosti.

Dalším problémem je úzká trať a překážky. Vaše auto nevydrží vše a po několika nárazech vybouchne. Ještě snazší je vyletět z trati. Vůbec vám během hraní nepomůže kamera, která se sice většinu času příjemně vznáší nad terénem a reaguje na pohyb auta, jenže v krizových momentech selhává. Při rychlé jízdě přeskakuje ze strany na stranu a často nabízí nepřehledný pohled přes stromy, který často vede k nárazu. Tratě jsou dopředu připravené, abyste se je mohli učit, a vůbec by mi nevadilo, kdyby kamera vždy letěla stejnou (vyzkoušenou) trasou. Hlavně, ať mám přehled.

Za snahu trofej

Vylepšování a odemykání nových aut či tratí je nedílnou součástí hry, ale na rozdíl od jiných free-to-play systémů tento působí férové. Během jednoho kola si většinou vyděláte dostatek peněz na další vylepšení, díky kterému se dostanete o kus dál. Odemknout první tři auta a tratě je otázkou chvíle, stejně jako jejich vylepšení. Herní měnou nejsou jen virtuální mince, ale i získané trofeje. Ty nijak neošidíte a bez trochu šikovnosti si další obsah neodemknete. Pomoci si můžete i plněním úkolů, které se ale opakují stále dokola.

Občas na vás vyskočí reklama, ale během hraní jsem s free-to-play modelem problémy neměl. Herní měnu jsem dokupovat nepotřeboval, protože mě opakované hraní bavilo i tak. Občas ale havarujete 20 metrů před cílem, což příliš příjemné není. Graficky hra nijak nevyniká a ani vás neurazí, ale výtvarným stylem je nezaměnitelná. Vzhled aut z padesátých let v kombinaci se sytými tónovanými barvami nevypadá vůbec zle. Snad jen sráz až nepříjemně opakuje jeden vzor.

Závěr

Palivo spotřebováváte, i když nestojíte na plynu, a ze všeho nejvíc se tak musíte soustředit na rychlou, ale přesnou jízdu. Volant do ruky sice nedostanete, ale i jen s brzdou a plynem se poznají vaše schopnosti. Kamera vám sice místy nadělá starosti, ale vizuální styl je dostatečně zajímavý a neustále máte co odemykat a ani při tom nejste nuceni platit skutečnými penězi. Výsledek překvapivě velmi baví.